Nemohu psát z vlastní zkušenosti. Čerpám spíš z děl lidí, kteří zkušenost mají a ze svého medicínského studia. Pro vysokou citlivost tématu raději zaběluju.
umělé oplodnění, opakovaný spontánní potrat
Nejdříve jen hrozně dlouhé čekání a drobná zklamání u každého dalšího testu. Rozhovory, vyšetření, fyzioterapie, vše bez řešitelné příčiny.
Vnitřní vyšetření. Bolestivé injekce, zblázněné hormony. Odběry, odběry, nekonečné odběry. Pořád sedět na té podělané koze. Embryotransfer. Těšit se a mít naději, že to třeba konečně vyjde.
Pak se konečně objeví dvě čárky. Tak jsou šťastní. Ultrazvuk na potvrzení. A pak ty známé bolesti. Krev. Zklamání. Ztráta.
Znova embryotransfer. Cyklus se opakuje. Embryí je málo, musí se opakovat odběr vajíček. Pak už to ani nezkouší s vlastními. Hledají dárce. Vajíčka, spermie. Postupně oba otupí, láska se vytrácí, naděje mizí. Jsou nešťastní.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tohle musí být hrozně bolavé,
Tora
Tohle musí být hrozně bolavé, když se nedaří.
Opravdu krutá realita.
Aplír
Opravdu krutá realita.