Hledá se nový pán

Florindo: Co dělá v tom kufru moje podobenka?
Trufaldino: Že by ji sem přinesl někdo zvenka?
Florindo: Kde jsi ten kufr vůbec vzal?
Trufaldino: Můj pán mi ho odkázal?
Florindo: Vždyť jsem ten obrázek věnoval Beatrici!
Trufaldino: Trváte na tom, aby se to rýmovalo?
Florindo: S pravdou ven. Jak se tvůj pán jmenoval?
Trufaldino: Co já bych pro vás udělal! Ale pravdu po mně nemůžete chtít!
Florindo: Takže ti mám ublížit?
Trufaldino: Já u jednoho pána sloužil a po italských městech se s ním ploužil a každý kanál v Benátkách pro nás v louži zoužil. Jo-ho-ho!
Florindo: Nech toho!
A proč ti to dal?
Trufaldino: Protože z mé péče dokonal.
Cestoval inko-inkogni-inkogni-
Florindo (přidává se k němu v kánonu): Inkogni-inkogni-TO! To byla Beatrice v mužském přestrojení!
Říkáš, že mezi živými už není?
Je nadějím mým veta.
Odejdu sám z toho světa.
(Odchází v rytmu pochmurného pochodu.)
Trufaldino k obecenstvu: Vidíte to? Jeden pán potrhlejší než druhý. Prý pravdu! Když jsem mu ji řekl posledně, nakopl mě do zadku. Ten druhý to samo. A jéje, my o vlku.
(Na scénu přichází Beatrice, stále v mužském převleku. Trufaldino s ní absolvuje téměř stejný duet, i když tentokrát v kombinaci baryton a mezzosoprán.)