Když padáš, zavři pusu

Jdu svižně, nechci jít celý den.
Koukám se pod nohy, abych nezakopla, ale asi špatně. Kořen a bum, přes druhý skáču.
Teď klacek a jsem zas na zemi, tentokrát s pusou dokořán a plnou hlíny.
Kámen, hop přes něj .. á skvěle, nikdo neupad, ale pro změnu mám obličej omotaný pavučinou. Pavučiny, další věc, nač si je třeba dát pozor.
Kořen, klacek, kámen, další pavučina! Skláním se, muhehe, vyhla jsem se, jásám. Když se opět narovnávám, trhne mi krk dozadu.
Jasně, křoví a v něm mám zamotaný cop. To už neni náhoda, něco tu po mně jde! ...
...Nejde, jsi prostě nemehlo.