Člověče, já jsem na tebe nezapomněl

Jeho čelo se dotýkalo studené země, kolena bolela a o zničených zádech ani nemluvě. Přesto se odhodlaně ráno co ráno obracel směrem k Mekce, doufajíc, že tam nahoře je někdo mocnější než beznaděj tohoto davu plného zlomených lidí. Svěřoval Bohu osud své rodiny - těhotné manželky, dvou dětí a naději na nalezení bezpečí. Najednou si všiml něčeho na zemi. Drobní korýši. Radostně se usmál. Dnes je připraví na ohni. Bůh jeho rodině dopřál pokrm v té největší bídě, který by v nějaké luxusní restauraci v Sýrii stál majlant. Tato skutečnost jej naplnila nadějí, že ten nahoře bude mít asi dobré srdce.