BJB a proto beru zavděk částečně autobiografickou knihou Marguerite Duras, Hráz proti Pacifiku (1950)
Příběh se odehrává v Indočíně na pozemku, které koupila matka rodiny za peníze, které 10 let šetřila a který se ukáže jako nekultivovatelný. Neprve ho zaplavuje oceán a po vynaložení zbývajících prostředků na stavbu hráze, decimují úrodu krabi. Více prozrazovat nebudu, pro pochopení drabble to snad bude stačit.
Matka seděla ve svém křesle na terase a pozorovala pole. Vlny se přelévaly přes rozbořenou hráz. Měla nepřítomný pohled. Suzanne přemýšlela o sňatku s p. Jo. Alespoň by mohla odjet.
Matka se najednou rozběhla k hrázi a začala zpět vršit spadlé kameny. Její šílenství pravděpodobně dosáhlo vrcholu, pomyslela si, když na její příkaz znovu stavěli hráz a naposled osázeli to zatracené pole. Stejně všechno zase sežerou krabi.
Tu noc je matka vyhnala ven s koši. Krabi, jako obvykle, přišli zničit jejich živobytí.
Druhý den už nabízela Suzanne ve městě vynikající masové koule. Tehdy ještě nemusela říkat, že obsahují stopy korýšů.
Snad mi všichni milovníci Marguerite Duras (jsou-li tu nějací) prominou, jestli je tam něco, co nesedí s knihou. Nemám ji tu ke srovnání, tak doufám,že jsem tam nenacpala moc kravin.
Nikdy jsem nepochopila, proč prostě nežrali ty kraby...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Miluju knihy Marguerite Duras
Roedeer
Miluju knihy Marguerite Duras. Trefila ses do nálady jejího psaní, jen ten konec, mno... úplný konec mi moc nesedí. Stopy korýšů ve složení jsou věcí, já nevím, možná posledních pěti, sedmi let? Když se to v textu objevilo, bylo to jako... jak bych to jen řekl... střetnutí dvou různých dob, které o sobě ale nemohou vědět.
Já to myslela spíš tak, že
Sophie
Já to myslela spíš tak, že tehdy to právě ještě nebylo, takže o tom nemusela nikoho informovat. Omlouvám se, že to nění poznat. Nicméně mě potěšila ta trefená nálada psaní.