Podle kuchyně soudí se hospodyně

Stázka pobíhala domkem jako splašená. Kafe uvaří po obědě, koláče zbyl kus od neděle, ale co na ten oběd? Proč si panímáma vzpomněla přijít na návštěvu zrovna před polednem? Přece jí nedá krupičnou kaši! S masem uprostřed týdne by byla rozhazovačnou... už to má!
Postavila vodu na brambory, vedle na vajíčka. Zapražila jíšku, zředila, osolila a nechala bublat. Natáhla se po mléku – ne, smetanu tam vrazí, ať panímáma ví, jak si jí považuje.
Dochutila a za chvíli nesla na stůl, spokojená sama se sebou.
„Moc dobrý to máš, Stázičko, moc dobrý,“ chválila tchyně. „Já tedy do koprovky přidávám i kopr...“