Poznámka: Vzpomínka na Sto roků samoty. Tenhle nápad přišel znenadání a doufám, že nikoho nevykrádám, neb jsem ještě nic na toto téma nečetla.
____
Úrsula Buendíová pohlédla na jejich dům. Její muž bloumal okolo svého místa u stromu, kde strávil poslední roky svého života. Nechala ho být, víc ji zajímalo, kdo je uvnitř.
Dům byl tichý a působil prázdně. Procházela jednotlivými pokoji a na nikoho stále nenarážela.
V mysli jí vyvstávaly vzpomínky na rodinu. Na své syny, Josého Arcadia a Aurleania, na dceru Amarantu. Bylo to už tak dávno, kdy se narodili, od té doby uběhla spousta času. Dům se za něj naplnil mnohými lidmi, jejími potomky, aby na jeho konci zase osaměl.
Žlutý list se prohnal kdysi bílou chodbou.
Všichni už byli mrtví.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
genial
Aries
genial
:)
Saphira
:)
To je krásné a smutné. Jako
kytka
To je krásné a smutné. Jako knížka.
Děkuju. Na knížce miluju
Saphira
Děkuju. Na knížce miluju hlavně ten nostalgický pocit, co ve mě zanechala :)
Chválím drabble i fandom :)
Hedera
Chválím drabble i fandom :)
Děkuju! :)
Saphira
Děkuju! :)
Moc pěkně vyjádřený smutek
Aplír
Moc pěkně vyjádřený smutek slovy.
Díky, jsem ráda, že to
Saphira
Díky, jsem ráda, že to zapůsobilo :)
Nic lépe nevyjádří
Brygmi
Nic lépe nevyjádří příbuzenskou plemenitbu jako Sto roků samoty. Pěkné. :)
Taky jsem si říkala, že by
Saphira
Taky jsem si říkala, že by úplně stačilo říct Sto roků samoty, ale chybělo by mi 97 slov :D
Díky :)
Osamělost, věčnost... Krásné,
Kirsten
Osamělost, věčnost... Krásné, atmosféra jako z knihy.
Děkuju!
Saphira
Děkuju!
Fantastické!
Rya
Fantastické!
Díky! :)
Saphira
Díky! :)
Výborné!
Amaranta
Výborné!
Děkuju :)
Saphira
Děkuju :)
Marquez je úžasný a tenhle
Lejdynka
Marquez je úžasný a tenhle drabble z té knihy vypadl na takovém malém papírku... víš jak. <3
Marquéz je miláček. Mohla
Saphira
Marquéz je miláček. Mohla bych ho číst pořád.
A tohle si nezasloužím! <3
Nečetla jsem, ale tvé drabble
Dangerous
Nečetla jsem, ale tvé drabble ano a ta atmosféra! <3