Neprodejná komodita

„Za kolik?“ zeptal se mě divný chlápek.
„Cože? Neotravuj!“ křikla jsem na něj a šla dál.
Jednou oblíknu minisukni a už poslouchám nemravné návrhy.
Druhý den opět kalhoty ...
A zase: „Tak za kolik?“ opět se drze ptal.
„Promiňte, nejsem prostitutka.“ upozornila jsem ho taktně.
„Já ale nechci tělo, ale duši.“
„Co?“
„Jsem padlý anděl. Zaprodal jsem tu svou a jen jiná čistá duše mi může pomoci od věčného utrpení.“
„A proč ...?“
„Vyměnil jsem ji za bohatství a moc. Tak za kolik?“
„Já ale nechci bohatství.“
„Co chceš? Každý má svou cenu!“
„Nic nechci.“
„Prosím ...“
„Nic nechci, ... ale půlku ti daruji...“