Je sama. Jak dlouho už? Dny nepočítá.
Jídla má zatím dostatek, nestará se o něj, až dojde, tehdy se může trápit. Zima jí není, ale bojí se, protože nevidí. Nedýchá něco tiše ve tmě? Jen spánek ji vysvobozuje z obav, vždy na chvíli v bezpečí. A pak zase to nepříjemné procitnutí, tma a podivný pocit samoty a přítomnosti zároveň. Náhle zazní zdálky zvláštní šum. Ne šum - hlas. Klidný, vyrovnaný, zpěvavý hlas. Člověk! Není sama! Zašátrá v temnotě, ale její ruce jen máchají do prázdna. Prudce vykopne nohou a zasáhne něčí tělo.
"Au," hekne matka a láskyplně přejede rukou po břiše.
Možná už o tomhle někdo psal, pakliže ano, omlouvám se, ale nešlo odolat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Asi nepsal. To je moc pěkné!
Aries
Asi nepsal. To je moc pěkné!
Doufám. Díky moc!
Viktorka
Doufám. Díky moc!
Výborné!
Faob
A vtipné uchopení tématu!
:) To mě těší, díky.
Viktorka
:) To mě těší, díky.
Krásné!
Peggy
Krásné!
Přidávám se. :) Líbí se.
Lee
Přidávám se. :) Líbí se.
Díky oběma. :)
Viktorka
Díky oběma. :)
Ano, na tohle první každá
Tora
Ano, na tohle první každá matka čeká:) krásné uchopení tématu
Mě spíš hrozně zajímá, jak to
Lee
Mě spíš hrozně zajímá, jak to prožívá dítě. Je na houby, že víme dost přesně, jak prožívá těhotenství matka, ale jak prožívá těhotenství (a rané dětství) dítě, nemáme páru. Ehm, už sklapnu.
Má to i světlé stránky,
Viktorka
Má to i světlé stránky, například se o tom pak skvěle píše. :D
Pravdu díš. Díky moc. :)
Viktorka
Pravdu díš. Díky moc. :)