DMD č. 15. pro 15. 4. 2017. Téma: První kontakt

Šestá třída, září (první kontakt) – Hodní, tiší, trochu vyděšení. Vůbec nezlobí.
Šestá třída, listopad – Usměvaví, plní energie, občas hlasití. Používají taháky.
Sedmá třída, říjen – Z loňska si nic nepamatují. Opisují.
Sedmá třída, únor – První návštěva ředitelny. Poprali se.
Osmá třída, listopad – Opět si nic nepamatují. Do ředitelny trefím i poslepu.
Osmá třída, leden – Použili pepřák. Do ředitelny jsem došel poslepu.
Devátá třída, září – Informace se opět vykouřili pryč. Ještě že už jenom rok! Používají taháky, opisují, radí si.
Devátá třída, červen – Konečně konec. Čtyři roky utrpení skončili a příští rok mám zase šesťáky. To bude klid. Oni jsou tak hodní...

Erwin sedí na koberci vznášejícím se vysoko nad městem na planetě na které je úplně prvně. A také je úplně prvně sama na cizí planetě bez strýčk.
Kouká na kus papíru se vzkazem který jí strýc zanechal před dvěma dny. A který ji poslal až sem. Má najít Darukova potomka a pomoci stát se mu dobrým mužem. No chápete to?
---
Kouzla zapůsobí a Erwin ho najde, zjistí systém jakým to v jeho městě funguje a hned ráno se vydá do jeho školy kde je představena jako nová spolužačka.
Hned o první přestávce se k němu otočí "Ahoj, já jsem Erwin!"

Začalo to takzvanými humánními experimenty. (Humánními nejspíš kvůli obvyklému absurdnímu přesvědčení, že je přijatelnější sebrat čas zvířeti než člověku.) Pro potřeby první extrakce byli vybráni dva ikoničtí tvorové - jepice a želva. Počítalo se, že jepice při extrakci zemře, želvě "jen" sebereme pět let.
Extrakce nezaznamenala chyby.
Co znamená, že zvířata vnímají čas jinak než my, jsme si uvědomili, když dobrovolník, kterému byl darován jepičí den, spáchal sebevraždu. Za ten jediný den jako by prožil celý život.
Želví dobrovolník byl ještě po týdnu přesvědčen, že je pořád s námi v laboratoři.
Tahle první srážka s realitou celý projekt potopila.
Oficiálně určitě.

„Siriusi!“
„Heh?“
„Kde je Harry?“
„U sebe?“
„Už zase chlastáš?“
„Během svateb je to povolený.“
„Je devět ráno.“
Sirius melodramaticky protočil panenkami a s mávnutím ruky odplul v dál. James se vrátil ke své neodkladné misi. Mrštně jako kočka (rozhodně ne jako jelen) se proplížil chodbou až k pootevřeným dveřím pokoje. Odrazil se... Útok!
„Né, tati, né, tati, přestaň!“ svíjel se osmiletý Harry pod tahy kartáče. První kontakt byl navázán.
Při procházení uličkou se Lily po zběžném pohledu na synka musela ohlédnout ještě dvakrát. Pak vrhla všeříkající pohled na Jamese a zamrkala. Hlavy jako po výbuchu.
„Potterovské vlasy,“ zakřenil se.

Začíná nový školní rok a učitel flétny v lidušce vítá nové žáky.
"Tabita Tydlitátová?"
"Zde."
"A Zdirad Zlámaljelito?"
"Také zde."
"Tabito, ty jsi svým příjmením přímo předurčena, aby ses učila hrát na nástroj jako je flétna. A co přivádí k hudbě tebe, Zdirade?"
"Maminka si přeje, abych nebyl nehudební jak tatínek."
"Ano, to je také dobrý motiv. Tak, děti, začneme."
A pan učitel započne dítka zasvěcovat do základních kroků hry. Zdirad se snaží soustředit. Ale nejde mu to tak, jak by si představoval. Neustále pokukuje po své spolužačce.
Zdá se, že je to pro něj první kontakt nejen s hudbou.

Their path was a mixture of noises and movements. Risa stayed behind Thorne, afraid to lose him again.
He had a plan – too bad he never shared it.
On the way he asked questions.
Finally he found the man he was looking for. He grabbed him by the neck...
„Stay here!“ he ordered, dragged his prisoner to a nearby office and shut the door.
Alone.
Again.
Needs to find something to occupy her mind, or she will go crazy.
Is there anything magical here? Search, Risa, search.
A piece of paper in the drawer.
She touched it.
A map revealed.

Opatrně položil nohu na zem. Pak druhou. Otočil se.
"Discovery, hlásím, že jsem právě vstoupil na povrch."
Rozhlédl se skrz průzor v helmě. Krajina vypadala neskutečně, ale po letech na lodi si připadal skoro jako doma. Obloha! Najednou jako by ho upoutal pohyb. Vzduch se začal třpytit.
*
Tento objekt, který sestoupil z oblohy, byl jiný než ostatní, větší. Zuřivě o tom diskutovali, zatímco proplouvali okolním vzduchem. Na místo spěchaly bytosti z celé planety, byly jich tu miliardy.
Najednou se od objektu oddělilo něco menšího, pozorovali neobvyklé elektromagnetické vlny. Pak si to někdo uvědomil. Bylo to živé. Vypukla bouře vzrušených hlasů.

Rozhlížím se po rušném nádvoří. Je zvláštní se vracet.
„Númenor a spojenec – leda popel!“ Ten rozohněný hlas – ten znám.
Tiše k němu přistoupím a zezadu mu zakryju oči.
On ale nestrávil poslední roky mezi bezstarostnými studenty.
Rána loktem mi vyrazí dech; kopanec z otočky mě pošle k zemi.
„Zadrž! Byl to jen žert!“
Zarazí se, hledí na mne. Pak si vzpomene. „Igrûn!“ podá mi ruku a vytáhne mě na nohy. „Sluší ti to.“
Bláhově se domnívám, že má na mysli mou suknici a lněnou blůzu, než si všimnu, že mou hruď zdobí černý otisk jeho podrážky.
„Ale moc jsi necvičila.“

Harry stál proti svému profesorovi lektvarů a v očích ho pálily slzy. Válka byla u konce, avšak vybrala si svou daň. Málem se neodvažoval věřit, že by ho mohlo čekat něco dobrého, ale odvaha byla hlavní výsadou Nebelvírů.
"Jsem si jistý, jako nikdy předtím," řekl pevně. "Ty?"
Severus přikývl. Přistoupil k Harrymu a zlehka ho políbil. Jejich magie se nadšeně začala mísit.
Když se oddálili, Harry se zářivě usmál.
"Tak a teď už jsem tvůj a nemůžeš mě vrátit. Na pozdější reklamace nebude brán zřetel."
Severus se ušklíbl.
"S tím jsem se už smířil, Pottere. Stejně od tebe nemám účtenku."

Mlok Scamander se zaujatě rýpal v hlíně. Vlastně zkoumal vyšeptalé magické stopy svého posledního magizoologického objevu, ovšem rýpání v hlíně bylo pro zvědavce srozumitelnější.
Svůj nový kufr (přezky se ještě blýskaly) nedbale pohodil opodál.
Tráva jemně šustila, ptáci cvrlikali, tlustočervi se spokojeně pásli na paloučku.
Mlokovy prsty zapátraly po lahvičce odložené do trávy. Marně.
Kuriózní. Další lesklá věc zmizela.
Tráva jemně šustila. Trochu jako kdyby jí někdo... táhl kufr.
Rychle se otočil. Hrabák, který se právě snažil utrhnout přezku z kufru, zkoprněl.
Mlok se rozzářil.
„Těší mě! Tu přezku potřebuju. Ale kdybys chtěl rozbité hodinky...?“
Hrabákovy oči se zaleskly nadšením.