Výčitky svědomí

Skutečně na tom nebylo nic složitého. Zapisovali si objednávky, roznášeli čaj a usmívali se na zákazníky. Sem tam to trochu popletli, ale to se přece stává i nejlepším. Alespoň tak to říkal Iroh.
Netušili, co je to za týpka, ale shodli se na tom, že je super! Byl pro každou legraci a dělal ten nejlepší čaj na světě.
Jen...
"Co je to s tebou?" nechápal Roco, když byla Hope opět duchem nepřítomná. "Jsme tady! Můžem se tu toulat a dostáváme zaplaceno!"
"Já jen - nechali jsme tam rodiče..."
V tu chvíli se otevřely dveře. Ještě nikdy neviděli Iroha tak sprintovat.
"ZUKO!"