DMD č. 13. pro 13. 4. 2017. Téma: Mozkobouření

Jak taková bouře mozků, kolikrát vás roztaví? Že udělá vám z koule kostku a na oblinu postaví. Každý řekne ten svůj názor, málo kdo však poslouchá, je to jako zhoubný nádor, co se v vám hlavě porouchá.
Přijít takhle na schůzi, je jako čelit davu. Náladu vám rozhází a ztratíte hlavu. Nejednou si řeknu prostě, nešť co tady dělám? Odpověděl bych si sprostě, za zlé si to nemám. Bez dalšího otálení, půjdu raděj rychle pryč, jak se hlavy kutálejí, za chvíli bych nakop míč.
Každá další porada, je hlásí, je tu závada. Kdo odstraní schůze naše, ne nepodobné ztuchlé kaše.

Scootaloo dorazila do klubovny na poslední chvíli, ostatní na ni už čekali. „Kde vězíš, dneska už musíme konečně přijít na to, jak získat naše znaménka!“ okřikla ji Apple Bloom.
„Mám super nápad, postavíme vzducholoď!“ vyhrkla Scootaloo.
„Co radši napéct jablečné koláče pro celou vesnici?" opáčila Babs Seed.
„Jablečný cupkaky jsou lepší!“ navrhuje Apple Bloom.
„Co raději zorganizovat módní průvod s tombolou a taneční soutěží?“ zkouší Sweetie Belle.
„Meh, to je blbost, vzducholoď bude fungovat líp!“ hádádá se Scootaloo.
„Ples!“ „Vzducholoď!“ „Ples!“ „Vzducholoď!“ „Cupkaky!“
„To už radši tu vzducholoď ...“ řekla sklesle Sweetie Belle.
„Super, už jsem včera začala, pojďte za mnou!“

Pár žirafích krasobruslařů předvedl v rámci volného programu na mistrovství Afriky neobvyklou choreografii s názvem Mozkobouření. Sestava plná piruet a vzájemného proplétání krků byla podkreslena dramatickou hudbou známého chobotničího pianisty. Měla ztělesňovat symptomy otřesu mozku po pádu na bruslích. Krasobruslaři byly od hlavy až po kopýtka zahaleni do tmavé síťoviny, která představovala zatmění před očima při úderu do hlavy.
Podle autora se nejedná jen o neotřelou uměleckou performanci.
„Mým cílem je upozornit na problémy, s kterými se žirafí krasobruslaři potýkají. Když například upadnete čtyři metry od okraje kluziště, je pořád velká pravděpodobnost, že se uhodíte do hlavy o mantinel,“ uvedl.

"Vše, co tu bylo do této chvíle vysloveno, lze nazvat pouze falešnou a fundamentálně pomýlenou hypotézou a já se zkrátka odmítám takovými nonsensuálními výplody zabývat!"
"Strč si ty kecy kam slunce nesvítí, ty jeden intelektuále! Esi Sparta vyhraje titul, můžu se na ty tvoje teórie leda tak zvysoka...!"
"Ale vždyť je zcela zjevné a nezpochybnitelné, že aktuální forma kádru A je povšechně nesouměřitelná s jakýmkoliv historicky úspěšným sestavením prakticky od roku 1930!"
"Ale hovno, maj tam tři Afričany, ti jim to vykopou. A ty pak dostaneš deku! Na tohle tu neni nikdo zvědavej, to už bys moh rovnou fandit Slávii!"

Příjemný večer u krbu, dobré jídlo, slibný film. Člověk chce odpočinouti mysli i tělu.
Příběh se odvíjí zvolna a nevinně, v daleké zemi.
Člověk nic netuše, žasne a diví se, jak tamní život funguje. Postupně radost vkrádá se do srdcí, jak hrdina a hrdinka píší si dopisy, ukryté jídlem.
Než se naděje, drží palce jejich naději, jeden těší se na jejich setkání.
Když tu, minutu před osudovou chvílí...
Titulky.
Co se stalo?
Kde je náš konec příběhu?
Potkají se, či minou jen o vteřiny?
Srdce v šoku, hlava zděšená. Takhle se přece nekončí!
Mozek víří nápady, dokončuje scénáře. Spánek nepřichází.

"Kdo tohle vymyslel?" bručela dívka. "Nekromantky se neoblékají neformálně!"
"A oblékají se vůbec?" poznamenal inkvizitor.
Jeho hlas zněl o poznání tišeji a lehce přidušeně.
Mělo to samozřejmě dobrý důvod.
Mrtví ho pověsili hlavou dolů.
Po dlouhém půstu byli při chuti.
Dívka měla co dělat, aby ho neroztrhali.
Ovšem ten jeho nápad s mozkobouřením...
"Kravina. Je to prostě kravina!"
"Ale má paní..."
"Mrtví mozky jen žerou, k ničemu jinému je nepoužívají! Od toho jsem tu já!"
"A ti živí?"
Nekromantka pohlédla na písaře.
Líbal jí chodidla.
V očích měl stejnou zář, jako když před tím mluvil o bohu.
"Jiné nápady nemáš?"

Zpoza dveří pokoje, který obývali Rejsek, Žabák a Trubec, se ozývala další vášnivá až horlivá diskuze. Jak ty tři dokázal rozparádit prostý přírodovědný problém... Nikdo se je tentokrát nechystal uklidnit, všichni měli plné ruce práce s balením. Začínalo se zdát, že profesionální disputace přerostla v hádku.
"Tys to vůbec nepochopil!" zlobil se Trubec.
"Srovnej si fakta!" křikl Rejsek.
"Trochu mysli, ne?" vyštěkl Žabák.
"Meleš blbosti!" snažil se Trubec zkrotit spacák do obalu.
"Zavři zobák!-- Žabáku, balíš si moje ponožky," pronesl Rejsek jedním dechem.
Žabák se na něj nehezky podíval. "Trhni si," zahučel, a Rejskovi jeho ponožky přistály přímo na obličeji.

Býti vždy smíchem a zhluboka dýchat
v nasládlém vzduchu krev z hroznů pak pít
tancovat nocí, a nad ránem vzdychat
nechat čas plynout, a zavinout nit...
Statečný zdá se být ten rytíř chrabrý
co zabije draka a spálí mu hrad
však největším hrdinou se srdcem z oceli
je ten, kdo kráčí a slepě má rád.
Bát se je lidštější, než lehce milovat
týrat se obavou, co bude dál.
Ztrápené pochyby nelze než darovat
na plátně života třpytí se král.
Máš opustit všechno, co znáš?
Máš opustit město, kdes žil?
Za cenu prstenů a mincí stříbrných
chceš neznámý ten hledat cíl...

Z Hybernský do Bolzanky. Pod Vítkov, na Žižkov. Na Magistrálu v obou směrech. Z Magistrály od Holešovic do města, na Žižkov, pod Vítkov, pro zmatené i zpátky na Magistrálu. Ze Žižkova pod Vítkov, do města, na Magistrálu do Holešovic i k Muzeu. Z Magistrály od Muzea do města, pod Vítkov, na Žižkov. Nebo zase nahoru. Od Vítkova do všech směrů. Do toho tramvaj, úplně jinudy. A pěšci.
Horká hlava se vzbouří a dá to na červenou. Další čtyři sta aut se roztroubí.
Strůjcům signálního systému se dodnes při tom jméně v hlavě válejí černá mračna.
Jen vlak ve výšinách hřmí.

Za hradbami šlehají plameny. Dál už plýtvat šípy nebudeme. Stahujeme se zpátky do ležení - snad nám bude dopřán odpočinek až do úsvitu.
Není. Vstříc nám běží posel. Přečtu si nový rozkaz a nevěřím svým očím. „Co to má znamenat?"
On ale dosud ani nevěděl, co v rozkaze stojí. Natož aby měl ponětí, jaký to má mít účel.
„Vždyť jsou úplně čerstvá! To nikoho neotráví. Kdo takovou hloupost vymyslel?"
Jenže rozkaz je rozkaz. Vytáhneme šavle a pustíme se do práce.
Stojím a sleduji plnění katapultů. Tohle že má Gondořany vyděsit?
Jejich vlastní hlavy?
V Minas Tirith je dnes blýskavice a krupobití.