Past

Opatrně jsem našlapovala na dřevěnou podlahu. Uši jsem měla napnuté a při každém pohybu jsem přeskenovala očima pokoj. Všude však panoval klid. Ani smítko se nepohlo. Prošla jsem kolem starého křesla s pérama, až se mi naskytl pohled na mé dvojče připravující pro mě past na zahradě. Hlava se mi automaticky skrčila pod okno a jen oči se přišpendlily na pracující osobu. Potichu jsem otevřela sklo a hodila otvorem minci na provázku. Ta cinkla o prasklý parapet v trávě a tím upoutala sestřinu pozornost. Děvče přišlo k minci, zvedlo jí a v tu chvíli se země propadla. Dobrou noc, sestřičko.