Těžké ráno po ještě těžší noci

Sluneční světlo, jež líně proplouvá mezi těžkými mraky, je pro mou bolavou hlavu až moc ostré. Opatrně se vykulím z postele, abych mohla okna zatáhnout. Trochu se se mnou zatočí svět. Obleču si košili ležící na zemi. Až teď si uvědomuji, že je docela zima.
Nějakým způsobem se dopravím do kuchyně. Po několika minutách hledání najdu tubu s hořčíkem. Jednu tabletu hodím do sklenice a zaliji vodou. Vznikající nápoj si odnesu do obýváku.
S hlavou položenou na stole pozoruji bublinky, jak pomalu stoupají k hladině.
Bolest hlavy trochu ustoupí a mě se začínají vybavovat útržky včerejší bláznivé noci.
Jsem vzhůru.