Věnováno Guccimu, tomu černýmu parchantovi :-)

Gucci byl nádherný, vysoký, impozantní, černý valach anglického plnokrevníka.
Také to byl nevychovaný, zákeřný, nevypočitatelný hajzlík, který se (ne jeho vinou) postupem času naučil, že si může s jezdcem dělat co chce a nemusí nikoho poslouchat.
Majitelé na něj bohužel neměli čas. Když přijeli do stáje jednou za půl roku, Gucci obvykle jezdce (17tiletý kluk) po chvíli shodil a odklusal domů. A nikdo mu nikdy nevysvětlil, že tohle se nesmí. Kluk ho ,,raději nechal být", nenasedl zpátky, neprosadil si svou, neopravil to. A tak si to kůň samozřejmě zafixoval.
Gucciho jsem jezdila loni v létě. Pár týdnů v kuse. Neuvěřitelný zážitky. Po deseti letech u koní jsem narazila na zvíře, jaký jsem ještě nepotkala. Učili jsme se navzájem. Já jeho slušnému chování a respektu. On mě pevně se držet při jakýchkoliv rodeových kreacích, být neustále ve střehu.
Největší odměnou a motivací, pracovat s ním dál, byly úspěchy a pokroky, které jsem po pár dnech uviděla. Gucci se měnil. Začal se snažit. Přestal vymýšlet jak mě sundat, začal makat. Zapojovat mozek. Skákali jsme, chodili na vyjížďky, neustále se navzájem testovali a vychovávali. Bolelo mě z něj celé tělo, nadávala jsem na něj a zároveň ho milovala :-)
Na podzim byl Gucci prodán. Majitelé se po dvou letech rozhodli. Netuším ke komu a kam se dostal, ale pevně doufám, že se mu bude někdo věnovat a objeví v něm to dobré jádro! Protože Gucci je v srdci dobrák, jen se mu musí někdo věnovat ;-)