Kolejní život

Všechny ty skvělé nápady, které se mu řadily v hlavě a nepříliš trpělivě čekaly, až budou jejich předchůdci zpracováni mluvidly a odhaleni žasnoucímu světu! Tedy... abychom se pravdě až příliš nezpronevěřovali, pak rozhodně žasnoucímu tichu. Ale nedalo se popřít, že ticho dokázalo žasnout skutečně bez hlesnutí, jak to má být.
Nikdo ho nechápal a pár důslednějších spolužáků už mu předvedlo, že se nehodlají ani pokoušet. Tehdy zažil bolest na několik způsobů a moc si přál být zpět u své matky. Teď už mu ale dávno zněla hlavou jen její slova loučení:
"Nezapomeň si na noc navlékat vlněné ponožky, můj Leonardo!"