Neztrácet víru

„Tohle je náš konec!“
„Kam jsi nás to dovedl?“
„Vojsko už se blíží.“
„Zemřeme tady a nikdo nás ani nepohřbí.“
Zvuk kopyt koní duní plání, neodvratně a bez slitování, stejně jako vojáci vpadnou mezi naše stany a pobijí nás. Už brzy, už jenom chvíli. V zádech máme moře, není úniku.
„Vemte své věci a rychle za mnou!“ volá náš vůdce.
„Prchat?!“
„Proč?“
„Stejně neuniknem!“
Mnozí pochybují, ale balíme všichni.
Utíkáme na samotný břeh, vlny olizují opánky nejrychlejších z nás.
Smrt před námi, za námi i v očích.
Mojžíš pozvedá hůl.
Kráčíme po dně mořském, v srdcích opět naději a víru.