Trocha poezie nikoho nezabije

Teddy baví malou Megan básničkami o magických zvířatech. Jako třeba:
„Dračice teď vztekle funí,
že si s drakem nerozumí.
Chovatel je zkrotí,
maj pak kupu dětí.“
Jenže tu Megan dávno zná, dneska by ráda slyšela něco nového.
„Chci vo vovečce,“ prosí.
„Takovou neznám.“
„Tak si ji vymysli.“
„No dobře...“ zamyslí se Teddy a pak s pohledem na knihu kouzel spustí:
„Koukni, Megan, to je kniha,
v které na tě kouzlo číhá.
Promění tě ve vovečku,
co se pase na kopečku.
Ale pozor, malá Megan,
je tam taky starý beran.
Shoď ho z kopce na to šup,
jinak ti vyrazí zub.“