Cukrárna na náměstí

Rozprostovlasatělá cukrárnice klidně usrkávala kakao.
S elánem a grácií, mlékem a třtinovým cukrem, hověla v pohodlném křesílku před svou živností.
Indiánek, větrník, míša řezy, laskala jazykem každé slovo, jako by opravdu pojídala zmíněné. Na plastovém stolku před ní stál její dnešní mazlíček, košíček z ořechového těsta naplněný čokoládovým ganache.
Cukrářskou vidličkou ukrojila malý kousek, nadechla se a ochutnala. Do zavřených očí pálilo letní slunce, nijak nevnímala shon na náměstí panující.
Jeden dokonalý moment a jedno dokonalé sousto zatím nepojmenované cukrovinky.
Nebeský čokodort, říkala si v duchu, sladkobolný košík, letní svátek, lahodinka, čokokrál.
A jestli neumřela, vymýšlí v Miletíně název dodnes.