Muž zavrtěl kokosovým ořechem.
"Kulau," opakoval důrazně. Kapitán poněkud nejistě přijal dar a napil se. Domorodec se spokojeně usmál.
Sedělo jich kolem šesttnáct; všichni s tmavou kůží a očima rozšířenýma úžasem. Před skupinkou námořníků byly navršeny škeble a rajčí pera, na nedalekém ohni se pomalu opékaly ryby a sladké brambory. Jídlo vonělo jako pradávná obětina.
"Pane," ozval se Hozer, "myslím, že nás mají za nějaké duchy nebo bůžky."
Hopewell přikývl. Vysvětlovalo by to úctu a bázeň domorodých mužů. Kapitán zabloudil pohledem k oštěpům opřeným o nedaleký strom.
"V tom případě by asi neměli zjistit, že jsme jenom Britové," opáčil tiše.
Dnešní jazyková vložka je krátká a skoro zbytečná: Kulau je prostě kokosák. Nejsem si stoprocentně jistá, jestli obecně kokosák nebo přesně nezralý kokosák, ze kterého se pije, ale je to kokosák. Tečka.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Se vsadím že kapitán vzpomíná
Tenny
Se vsadím že kapitán vzpomíná na všechny ty případy, kdy domorodci brity.. ehm, prošpikovali. :D
Heh, dobré...
Kumiko
Heh, dobré...
Hrozně se mi líbí ta atmosféra, přijde mi, jak bych tam sama seděla... :-)