Chci ti říct...

Byl jsi se mnou od začátku. Neplánoval jsi to, vím. Ale stalo se a tys mě provázel na mé cestě, zodpovídal mé otázky a chránil mě. Přála bych si, abys se mnou mohl jít až na konec, i když vím, že to není možné. Někdy během cesty jsme se rozdělili. Na které křižovatce to bylo, není důležité. Život je cesta, která i přes odbočky vede jen dopředu. Nemůžeme se otočit a vrátit, musíme jít dál. I když se někdy cítím ztracená a můj svět je převrácený vzhůru nohama. Pokračovat musím sama. I když to bolí. Už jsem přece dospělá, tati…
Věnováno největšímu z mých hrdinů... Děkuju, za všechno.