DMD č. 3. pro 3. 4. 2012. Téma: Kam se poděl hrdina?

Arwen rychlými přískoky uháněla uličkami Hůrky.Za ní byly tři nazghulové, kteří se pokoušeli zapadnout mezi obyvatele, ale šlo jim to ještě hůře než prchající elfce.
Ne poprvé za dnešní večer ji napadlo, jestli raději neměla poslechnout otce a zůstat doma v Roklince. Měla se s Aragornem setkat za branou, ale on nikde. Na druhém konci ulice se objevili další dvě temné postavy. Arwen se bezradně rozhlédla.
Pak se vychytrale usmála. Vývěsní štít nad ní hlásal „Mezi bitvami“. Kam jinam by se poděl hrdina, než tam? S vrznutím dveří vstoupila.
A vám nakope pláště, pomyslela si ještě směrem k přízrakům.

Vím, že je to již podruhé ke stejnému tématu, ale neodolala jsem, snad to není proti pravidlům. Bodík mi samozřejmě stačí jeden :)
Vyrůstala jsem v době, kdy se ještě našlo několik pomýlených, kteří uznávali onen takřka vymizelý ideál rytířství.
Lišili se jeden od druhého, samozřejmě. Setkala jsem se s těmi, kteří po nocích psali romantické básně… a na straně druhé tu byli ti, pro něž se něžné gesto rovnalo pohození hlavy směrem k ložnici.
Nezúčastněně jsem se svým pozorováním bavila. Až pak jednou...
„Zatančíme si?“
Byl mladý, hezký a očividně mě zbožňoval. Dokonce mi ani nevadilo, že není oním hrdinou z dávných příběhů.
Hrdinové v té době již patřili mezi ohrožený druh, tak jsem řekla ano… a ztratila jsem samu sebe poprvé.

Potkal jsem ho přede dveřmi. A zjevně mi potřeboval říct pár slov, než se vrhne do akce. Popotahoval si to svoje modré tričko, jak kdyby mu bylo pět.
"Přece musí mít uznání. Takhle to fakt nejde. Dva týdny jsou přece drobnost v porovnání s tím, co dělám celý rok. Musím myslet i na Lois. Je to zlatá holka, ale není z ocele. A já koneckonců taky ne."
Nadechl se, krátce zaklepal a zmizel v kanceláři.
Když vylezl, zářil štěstím. V ruce držel podepsanou žádanku.
"Mám tři dny, netopejre." oznámil mi vítězně.
Hrdina.
A já tam mám teď jít po něm.

Na letní obloze se lehce zablýsklo. Všimlo si toho jen pár všímavých a ve své podstatě znuděných lidí. Nikdo v té době netušil, že se Země opět pouze o kousek vyhnula zániku.
Byl to jeden z mnoha takových záblesků, některých si lidé všimli více, jiných, jako tohoto, méně. Vždy se jednalo o osud planety a vždy visel na vlásku.
Zachránil je tolikrát a nikdo se o tom ani nedozvěděl. Nikdo mu nepoděkoval, jen všichni lidé měli takový zvláštní pocit, že jsou v bezpečí, že je někdo chrání.
Neuvažoval o sobě jako o hrdinovi, ač jím skutečně byl.
A vždy zmizel…

Jesse položil kvietky na Lesliin hrob, chvíľu postál a pomalým krokom sa pobral do Terabithie. Ale tam sa dialo niečo zvláštne.
Kvety sa kývali vo vánku. Akoby šepkali: Kde je naša kráľovná? Kde je naša kráľovná? Stromy šušťali lístím: Kde je pani tejto krajiny? Kedy nás príde skontrolovať? Stará borovica vŕzgala konárom o konár. Jesse počul: Kam sa podela veľká panovníčka? Bez nej chradnem...
Jesse pridal do kroku. Ale vtáky v korunách za ním kričali: "Vráť nám kráľovnú! Potrebujeme našu kráľovnú!"
Odrazu sa zdvihol silný vietor a keď Jesse prebiehal cez hranice, celá krajina za ním volala:
"VRÁŤ NÁM KRÁĽOVNÚ!"

poznámka: neohrabaný pokus o pre-slash :)
Nedokázal to pochopit.
Byl mrtvý. Matt Thompson byl mrtvý. Kam se jen poděl?
Vždyť ještě včera spolu seděli u piva, vyměňovali si vtipné historky z období, kdy boj o život nebyl denním chlebem. A nejen je.
Vzpomněl si na ten první večer tady. Samota na něj dolehla stejně jako uvědomění si, že je ve válce. Tehdy se nemohl bavit s ostatními, zavřel se na pokoji a nechal slzy, aby odplavily smutek. Pak se tam objevil Thompson, konejšil ho a nakonec mu ukázal, že Írák není jen vyprahlá poušť a všudypřítomná smrt.
Eldrige objímal uniformu a vzpomínal na svého mrtvého hrdinu.

Být duchem má svoje výhody. Například se můžete rozplynout ve vzduchu, když vám někdo vypočítává vaše hrdinské činy.
Jáchym byl duchem už dlouho, ale pořád ještě si na obdivovatele (zblblé připitomělou romantickou literaturou a mizerným výkladem historie) nemohl zvyknout. Hledal útěchu v knihách. Někde musel být návod, jak odkapávat ektoplazmu. Jen si nebyl jistý, nakolik je vhodné dělat to v knihovně.
Co se jeho týkalo, věšel by hrdiny za uši do průvanu. Byli s nimi jen problémy. Poletovali kolem s mečem a dobrými úmysly. Vražedná kombinace. Nemluvě o tom, že jakmile o nich začal přemýšlet, postihl ho vtíravý záchvat melancholie.

Princezna Elvíra si oklepala sukni a rozhlédla se po zaprášeném podkrovním pokojíku. Jednoduché lůžko, dobře vybavený toaletní stolek. Pod oknem stůl se židlí, na něm pečlivě srovnané psací potřeby. V krbu zapálený oheň, vedle narovnaná hromada polen. Velký džbán s vodou a, což bylo od černokněžníka obzvlášť pozorné, litinová konvice, šálek a krabička čaje. Dokonce na krbové římse stála miska sušenek! Přepychové zajetí.
Lůžko však postrádalo baldachýn a přikrývka rozhodně pro její záměry nepostačovala. Ale těžko jí mohl vzít její šaty.
Popadla perořízek a pustila se do deseti vrstev tylu. Do rána má co dělat.
Čekat na prince? Prosím vás.

pozn. aut.: Jasné AU. Dříve přece byli žáci lepší, než dnes… :)
Aristotelés chtěl být dobrým učitelem.
Vzal žáky na přírodovědnou procházku. Ptolemaios zahlédl v polích souložící zajíce. Udělal z toho událost týdne.
Chtěl probírat stereometrii. Sotva vyslovil slovo koule, dostal Héfaistión takový záchvat smíchu, že měl Aristotelés podezření na intoxikaci drogami.
Pokoušel se vysvětlit sylogismy. Alexander si na tabulku zapsal tento příklad: ‚Filozofie je kravina, Aristotelés je filozof, Aristotelés je vůl‘.
Na přednášce o etice Kassandros usnul. Chrápal tak hlasitě, že probudil všechny tři zbývající žáky. Nastala rvačka.
Předčítal Iliadu. Doufal, že dávní hrdinové žáky osloví. Tři si stěžovali, že nerozumějí, poslední nepoznal jazyk, kterým je psána.
Čas hrdinů ještě nenastal.

Byl by to pěkný večer, kdyby nepozvali Sherlocka.
Bylo by hezké, kdybych si jednou užil společnost přátel bez toho, aby se Sherlock věšel na lustr, skákal z okna nebo si s Mycroftem poměřoval IQ.
Dal bych cokoli, kdyby si ten večer poměřovali jen IQ.
Kdyby nevytáhli ty kartičky.
Mycroft bratrovi ukázal Tučňáka a otevřel svůj deštník.
Sherlock vyskočil na okenní parapet a odhodil kartu Batmana.
Mycroft mu zamával před očima Kočičí ženou, přitáhl si Antheu a políbil ji na tvář.
„Robin!“ zařval Sherlock a políbil mě na ústa.
Možná by se to dalo i omluvit, kdyby v ruce nedržel Jokera.