Bolí to víc, než můžu snést

Ianto kreslil prstem na Jackově holé hrudi malé kroužky, v očích smutek. Jack zíral na strop potemnělé ložnice a pravou rukou, na které měl Ianto položenou hlavu, druhého muže objímal.
„Jacku?“ zašeptal Ianto.
„Hm?“ zamručel Jack.
„Jak to vidíš s námi dvěma? Jako budoucnost,“ vyhrkl mladík nervózně.
„Ianto, já…“ nevěděl Harkness nahonem, co má vlastně říct.
„Jacku, miluju tě.“

Kapitán zíral na prázdnou láhev.
Nikdy mu to neřekl nazpět. Choval se k němu tak povýšeně.
A teď by přitom cokoli vyměnil za to, aby mu mohl říct, že ho miluje.
Dal by cokoli za to, aby mohli být spolu. Navždy.