Zahrada stinná

Večer je klidný, tichý. Ve větvích vítr šumí, do misky s vodou spadl list a rozvlnil hladinu.

Je po všem.

Nohy jsou čisté.
Úsměvy jsou tklivé.
Chléb je dobrý, měkký.
Víno je rudé, jako krev.
Oči svítí do tmy.

Vše již bylo řečeno.
Jako kdyby spali.

Kdo není na obraze - ten třináctý.
Odešel s křivdou, jsem to snad já.
Tys to řekl.

Pán hledí do stínů, keře voní myrhou, olejem, krví, suchým prašným sluncem. Páchnou léty věčnosti, nevděku, nepochopení. Lásky pramálo.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

"Řekni vlkům, že beránek je doma", zašeptá a odpouští.