Chmurné úsměvy

Aneta se odešla vzdělávat na přednášku o předsókratovských filozofech a dítě svěřila ochotné švagrové. Lina byla nadšená, byť její názory dosud nebyly založeny na žádném konkrétním argumentu, a Beatrix neprotestovala.
Sledovala ji neobratně klopýtající, lezoucí a slintající a neměla potřebu se pohoršovat nad nedostatečnou hygienou. Byly samy ve velkém bytě a rozhovory s batolaty jsou zdravé.
„Na hřbitově mám dvě takové, jako jsi ty. Miláčky příliš brzy narozené, tiché...“
Dítě něco zabrblalo v odpověď. Beatrix se na neteř usmála. „Ale to nikdo neví a ty mi, broučku, nerozumíš, takže to taky nikomu nepovíš.“
V románech by ji určitě někdo slyšel.