Jen co spatřím předmět v babiččiných rukou začnu vyděšeně couvat. "Ne, ne, ne, to opravdu nemuselo být, říkala jsem, že nic nechci." Mávám před sebou rukama a snažím se vyhnout květináči, který mi podává.
"Nesmysl, takový kaktus se ti bude perfektně hodit do pokoje," když se jí nepodaří vrazit mi květinu do rukou, položí ji na stolek.
"Přece víš, že já všechny květiny zabíjím," upřímně se o osud malé rostlinky obávám. V mém držení nepřežila ani uměla orchidej, kterou jsem převrhla a zlomila.
"Ale tuhle stačí zalévat jen jednou za sto let!" odporuje mi babička.
"I na to určitě zapomenu."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No, my co jsme umořili i
Tora
No, my co jsme umořili i kaktusy, ti rozumíme :)
:)
KattyV
:)
Pobavilo :) Jak tě znám,
Evangelista biolog
Pobavilo :) Jak tě znám, trochu bych se o ubohý kaktus obávala, ale uvidíme ;)