"Ovšemže mluvil o lásce, takové, která vzklíčí jednou za sto let a věky přetrvává, když si mě namlouval, když si mě přišel vyprosit. Já si ho vzala pouze pro peníze," podívala se na mě úkosem. Vplouvali jsme do přístavu a já sledoval město, kanály, gondoly a vyhýbal se výzvě v jejím pohledu.
Později toho dne jsem je potkal na náměstí svatého Marka, on se pomalu šoural, starý a shrbený, však s jasným zrakem mladíka. Ona vedle něj, vysoká a ztepilá, netrpělivě přizpůsobovala svůj krok jeho.
Blížilo se k poledni. V neúprosném jasu italského slunce byly její oči matné, jako stoleté.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To zní spíš jako horor než
neviathiel
To zní spíš jako horor než jako romantika!
Protože aleje lásky jsou
ef77
Protože aleje lásky jsou temné!
Takové velmi ... ruské?
Hippopotamie
Takové velmi ... ruské? Krásné, musím si tu knihu přečíst.
S touhle Tvou formou bych za
Faob
S touhle Tvou formou bych za chvíli měl seznam oblíbených drabblat plný Tvých děl... Temné, krásné, baladické, nebanální, ta nemilosrdná přímočarost, nelitující ani nepřikrašlující, v úvodu dokonale předjímá závěrečné stoleté oči, jako morálně a duševně vyzobaná slunečnice ještě krásného těla ale ještě neváhá vyhledávat příležitostné a vlastně zbytečné avantýry, ani ne tak pro rozkoš, ale touhu rozsévat zmar, kterým sama prodchnuta... On - stařec - přese všechno mladický, v tom je to hrozně nadějné, že uchováme-li si vlastní výchozí bod, můžeme zůstat nezasaženi morem toho druhého. ŠDO, co se dá dělat :-)))
Ty tam vždycky najdeš víc,
ef77
Ty tam vždycky najdeš víc, než jsem tam dala ;). Děkuju!