Čím déle jsem byla s dětmi doma, tím víc jsem se uzavírala do sebe. Kdysi jsem byla družný a společenský člověk, ale pomalu se ze mě stával asociál. Když už jsem se do nějaké společnosti dostala, tak jsem buď nevěděla, co říct, nebo jsem mluvila trošku mimo.
Stával se ze mě snílek, který si žil ten svůj ideální život, ve kterém byl dokonale šťastný, ale trošku odtržený od reality. Začalo mě děsit, že nejsem schopná navazovat normální přátelské vztahy. Možná to spraví návrat do práce, možná je to stav trvalý, možná bude stačit se jen trochu snažit. A pořád snít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Můžu tě uklidnit, to se
Bublina
Můžu tě uklidnit, to se nehodnoti jako snílek :) Jen kazda matka odtrzena od svých přátel po delší dobu a navic travici cas výhradně s dětmi si spíše připadá, jakoby ji někdo sebral minimálně půlku mozku. Nechci psát jak nechapavý debil, který se kdesi, ztratil a neví o čem ostatní mluví. :)
Jojo, už mi z toho hrabe.
mardom
Jojo, už mi z toho hrabe. zanedlouho to bude šest let na rodičovské.
Věřím
Bublina
Věřím