Dno

Tik. Tak. Tik. Tak...

Čas plyne. Čas nepočká. Čas uzdravuje.
Doufám...

Sedím na dně. Je tu tma. Propast hluboká jest.
Světlo lehounce dopadá a strácí se v mých očích.
Je tu ticho a prázdno. Jsem tu pouze já.
Není odsud cesta ven. Nebo se pletu?

Tik. Tak. Tik... Tak...

Vím, že času není nazvyš.
Vím, že jsem ním spoutaný.
My všichni sme.
Spoutáni časem.
Plynoucím, nehmatatelným, ukončujícím.

Čas prý všechno zahojí.
Veřil jsem tomu.
Pak jsem uzřel dno.
Dno Černé díry. Místo, kde ani čas nemá léčivou moc.

Nevidím únik. Neznám cestu. Nevím, co dál.
Počkám.

Tik... Tak... Tik... Tak...