„Včera jsi nepřišel,“ vyčetl mu.
Chlapec si provinile povzdechl.
„Ariana měla špatný den,“ odpověděl. Unaveně si promnul oči.
„Bylo to špatné?“ zeptal se soucitně Grindelwald.
„Dost na to, abych váhal, jestli je ten správný čas,“ přiznal.
„Samozřejmě!“ vykřikl Gellert netrpělivě.
„Neváháš kvůli času, jsi spoután pochybnostmi,“ obvinil Albuse.
Brumbál sebou trhnul.
Černokněžník okamžitě zjemnil tón hlasu.
„Každičká minuta, kterou otálíš, je další minutou jejího utrpení, její nesvobody, Albusi. Copak mi nevěříš? Nevěříš... v nás?“
V Brumbálově nitru se ozval drobný, tichoučký záchvěv nečeho. Nevěnoval tomu dostatek pozornosti, aby to pojmenoval.
„Zítra si promluvím s Aberforthem,“ řekl rozhodně.
Gellert se usmál.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to takové zvláštně
Lady Lestrade
Je to takové zvláštně znepokojující a nějakým způsobem smutné, ale moc hezky napsané.
Úplně tam cítím to dilema.
Iantouch
Úplně tam cítím to dilema. Zatím jen takové to polovědomé, ten hlodavý zoubek pochybnosti. Ale tak kdo by odolal Grindelwaldovi.. :)
Každý byl někdy zamilovaný...
Elrond
Každý byl někdy zamilovaný...