Poslední drabble. Co dodat. Tomu nešlo odolat.
Věnováno všem, kteří četli, komentovali a psali.
NESOUTĚŽNÍ
Zjevení 22; 12-13
Ve škvírách kamenné mohyly rostl mech. Maličký hnědý ptáček poskakoval po zelených polštářcích a štěbetal. Šustící bukové listí prozradilo kroky. Ptáček roztáhl křidélka a nebylo ho.
Kněz vzhlédl k nebesům. Paprsek slunce pronikl skrz větve stromů a pozlatil jeho tvář, pohladil korálky růžence v sepjatých dlaních.
Kněz se modlil a kráčel k mohyle připomínající skon velikého muže. Tajemství utrpení Kristova, pozvedalo mysl plnou vyslechnutých slov. Každé z nich, které rozechvívalo srdce i duši, svěřoval Tomu, který vládne nade vším. Tomu, který jednou rozdělí ovce od vlků.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásný závěr.
Aries
Krásný závěr.
Díky
Profesor
moc za věrné čtení.:-)
Tak i Poutníci musí
Faob
Tak i Poutníci musí vyvrcholit, ptáček vzlétne (a nebylo ho! - dobře Ty!), kněz vzhlíží a stoupá k mohyle, mohyla je zase výš, výš a výš směřuješ celým textem, až vzhůru k Tomu, který vládne nade vším.
Děkuji Ti, milý Faobe,
Profesor
myslím, že jsi mé drabble pěkně vystihl. Děkuji i za věrné čtení.:-)
Má to hloubku
Skřítě
I krásu v popisu přírody i slovním vyjadřování. Obohacující.
Děkuji za komentář:-)
Profesor
Mile potěšil.