Smíření

Březnové slunko vytváří měděné odlesky na promrzlém poli, propocené šaty lepící se na její vyhublá záda, burácení mlátičky.
Rudý šrám na Alecově tváři. Noční mýtina a dlaň na jejích ústech. Neoznačený hrobeček v rohu hřbitova.
Tess se přes zamlžené oči dívá do hrčící temnoty pod sebou. Kdyby to mohla zahodit a rozdrtit tak jako stvoly kukuřice. Začít znovu, s čistým štítem.
Kdož jsi bez viny, tak první hoď kamenem.
Tess už ví, že tenhle svět neodpouští. Oběť se stává viníkem. Za co, proč. Nikdo se neptá. Nespáchala žádný zločin.
Chce se jí křičet. Ponížením. Bolestí. Beznadějí. Smířením?
Přihodí další otýpku.