Věděl, že ho to nemine. Věděl, že se bude muset vrátit do té upjaté Evropy, kde ho svazovaly povinnosti, kterým se nemohl vyhnout. Ne že by po tom netoužil, ba naopak, jenže v jeho rodině se na osobní touhy nepohlíželo jako na něco dobrého, pokud se to neslučovalo s nalajnovaným čistokrevným životem.
„Ještě chvíli,“ zaprosil, pod peřinou ovinul ruku kolem pasu druhému mladíkovi a přitiskl ho k sobě. V jeho přítomnosti bylo snadné zapomenout na to, že se venku nachází život, který i bez nich pokračuje dál. Ale schovaní pod dekou mohli ještě chvíli předstírat, že bude všechno v pořádku.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je moc hezky vylíčeno.
Kleio
To je moc hezky vylíčeno. Takový ten pocit blaha a tepla pod peřinou, kdy mozek ještě nemusí zpracovat existenci.
Smutný, ale moc pěkný
Aries
Smutný, ale moc pěkný
...
gleti
kdo by neznal několik posledních slastných chvil....
Ach, v bezpečí pod peřinou...
Peggy Tail
Ach, v bezpečí pod peřinou...
Občas se člověku z postele
Killman
Občas se člověku z postele tuze nechce...