Rozhodly se, že se vrátí do zakázané zóny.
„Vždyť jsou staré, stejně už nebudou žít dlouho,“ přimhouřila nad tím vláda oko.
Tady jsou doma. Tady to důvěrně znají a milují. Okolní les mají pouze pro sebe.
Žijí samy, jen se vzpomínkami, které nezemřely jako jejich muži a blízcí.
Radioaktivita znásilnila krajinu. Je všude kolem, ale není vidět. Snad proto se bojí víc hladu, než jí.
Žijí hrozně skromně, beze strachu, že je někdo okrade. Kdo by sem taky páchnul, že? Bojují se stářím, samotou, nemocemi.
Černobylské bábušky. Každá má svůj dům. Nevadí, že bez oprav chátrá. Dožijí spolu s ním.
Inspirováno dokumentem Bábušky z Černobylu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Óóó... Ale u dokumentů bych
Wolviecat
Óóó... Ale u dokumentů bych určitě brečela
Čím víc člověk zapojí smyslů,
Aplír
Vizuální vjem bývá silnější a slzy jsou nasnadě.
ano, z toho je člověku úzko..
Arenga
ano, z toho je člověku úzko...
Čím víc člověk zapojí smyslů,
Aplír
Čím víc člověk zapojí smyslů, tím je ta úzkost větší.
Smutná realita, krásné
P.M.d.A.
Smutná realita, krásné drabble...
Díky.
Aplír
Co dodat, smutná realita.
Působivé. O těch babičkách
Aries
Působivé. O těch babičkách jsem něco někde četla
Děkuju.
Aplír
Hm. A je jich čím dál méně.
Tedy, to je hodně depresivní.
mila_jj
Tedy, to je hodně depresivní. Ale je v tom takové to odhodlání nenechat se zlomit, to to možná vyvažuje.
Tak. tak. A taky v tom hraje
Aplír
Tak. tak. A taky v tom hraje roli, že nejbližší ztratili a nechtějí ztratit to poslední, co jim zbývá: svůj domov a kořeny, které je s nimi pojí.
Ono jestli už jsou vážně
Killman
Ono jestli už jsou vážně starší, tak stejně dříve zemřou stářím než na radioaktivitu.
Takhle to vidí i jejich vláda
Aplír
Takhle to vidí i jejich vláda.
Ohromně působivé. Tragické, a
Esclarte
Ohromně působivé. Tragické, a přitom svým způsobem hezké, taková nezničitelná náklonnost k domovu, člověk o tom kolikrát pochybuje, jestli to vůbec je...
Díky moc, Esclarte. Člověk
Aplír
Díky moc, Esclarte. Člověk pozná, co pro něho domov znamená, až když ho ztratí.
...
gleti
smutné, ale krásné, probouzí víru v člověka, který přežije vše, omezenou autoritu i nepřízeň osudu.
Děkuju za krásný komentář.
Aplír
Děkuju za krásný komentář. Bábušky jsou nezdolné.
Temné, smutné, ale v něčem
Faob
Temné, smutné, ale v něčem vlastně i nadějné, každopádně skvěle podané.
Díky. Komentář opět potěšil.
Aplír
Díky. Komentář opět potěšil.
Ach to je smutné. Ale vlastně
ef77
Ach to je smutné. Ale vlastně je docela chápu, že nechtějí ztratit to poslední, co ještě mají, domov a kořeny.
Dík za komentář.
Aplír
Taky je chápu. Čím je člověk starší, tím víc vzpomíná a je nostalgičtější. A náruč domova konejší.
Jsou tam doma a to má sílu.
Regi
Jsou tam doma a to má sílu. Ani vlastně nevím, jestli je to smutné.
Dekuju!
Aplír
Pro ně by bylo smutné, kdyby tam nebyly.
Přesně tak jsem to myslela
Regi
Přesně tak jsem to myslela
Hm, to je velmi silné. Ale
Kumiko
Hm, to je velmi silné. Ale chápu, že po tom, co takhle ztratily všechno, je domov, byť na dlouhé roky poznamenaný, to poslední, co jim zbylo.
Děkuju moc, Kumiko. Byl to
Aplír
Děkuju moc, Kumiko. Byl to sice domov. Ale je to stále domov, když v něm nejsou lidé, které máme rádi?
Nevím, díky Bohu takovou
Kumiko
Nevím, díky Bohu takovou zkušenost nemám. Ale myslím si, že vztah k místu je sice silně formován i vztahem k lidem, kteří jsou s tím místem spjati, ale má svou vlastní podstatu a sílu.
Myslím, že máš pravdu. A
Aplír
Myslím, že máš pravdu. A proto na něm bábušky tak lpí.