Dohoda o čtrnácti mladých

V temných zákoutí toho prašného labyrintu, nebylo možné nalézt cestu ven. Jak proradní byli naši rodiče, že nás neochránili. A všichni věděli, že jedeme na smrt, že nás viděli naposled, přec plní planoucího mladí a síly jsme.

Některé dívky zoufalstvím pláčou. Chlapci se zbaběle hroutí k zemi. Vlastně tu není nikdo silný, který by dokázal vymyslet, jak se zachráníme. Jsme oběti dohody a nikdo se nás neptal. Život by to byl asi pěkný, plný slunečního svitu a radosti.

Nyní jsme v koncích. Takové hořké mladí okusili jsme a život byl tak krátký.

Už řve, už jde.

Stvůra s býčí hlavou.