Déšť ze semínka probouzí strom

Ruce zaprášené od pilin
malé úlomky dřeva
každý stejný a přece jiný
podobné jako vejce vejci
a pomalu se sypou k zemi

Kousky dřeva které bylo stromem
a strom který byl semínkem

Ruce navyklé těžké práci
pomalu ho přetváří
a zpívají

Déšť ze semínka probouzí strom
člověk ze stromu stůl
kolem stolu se sejde rodina
a leží tam čerstvě upečený chléb

Jemně ho v dlaních rozlomit
nakrmit zástupy hladovějících
nejdřív jen tělo
a pak i ducha

Slunce pomalu zapadá
a dílna se potápí do tmy

Zapálí svíčku
odřezky dřeva tlačí do chodidel
jenom tak jemně
tichá připomínka
že je naživu