Ta nevěstka Thais bídná jest a smělá;
když milec ptal se: Máš mne ve milosti?
Ó nad vši míru mám tě ráda! děla.
Duše se plahočili pustinou. Vítr narážel do jejich těl a vybízel k tomu se alespoň na chvíli zastavit v hloučku a zkusit se zahřát. Thais však nespouštěla oči z obzoru. Jednoho dne tam dojde.
Ta slova říkala jen proto, že je od ní očekávali a vyžadovali. Krajem procházela smrt a pravdou se člověk nenapojí.
Neotočila se, když za sebou zaslechla zvuky biče. Hlouček byl rozpuštěn, hříšníci se rozutekli do všech stran. Bylo jedno, kterým směrem šli. Jen se nikdy nesměli zastavit.
Miluji tě. Jsi můj jediný. Čekala jsem jen na tebe.
Lhát je prý hřích. Thais v tom byla mistrem.
Dneska si hrajeme na tučňáky. Skoro jsem včera kastrovala v pekle veverky, ale nakonec k tomu nedošlo.
Citace je samozřejmě z Božské komedie (Peklo: Zpěv osmnáctý) v překladu od Vrchlického.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hele, tohle mi uniklo! Chudák
Jeřabina
Hele, tohle mi uniklo! Chudák Thais, lži v sebeobraně se podle mě nepočítaj.