Až dojdeš k obzoru svého života, ponoříš se do žlutavé záře. Obalíš se zlatem a bezpečím, ponoříš se do teplé vody a nad hlavou ti budou červeně probleskovat paprsky slunce, jako když se v létě položíš do trávy a přes zavřené oči se snažíš pozorovat oblohu.
Zmenšíš se, skoro se ztratíš, budeš tak malinká, že tě nikdo neuvidí. Budeš hledat to správné místo, důvěrně známé místečko, ze kterého jsi původně vzešla a kam se zase vrátíš.
Až budeš zase malá, najdeš úsvit svého života. Porosteš a zesílíš a pak nebeským zpěvem všem oznámíš, že jsi našla nové poslání na světě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Silné, úžasně podáno!
Faob
Silné, úžasně podáno!
Moc děkuji!
Saphira
Moc děkuji!
Mě to zase rozbrečelo!
Kleio
Mě to zase rozbrečelo!
*podává kapesníček*
Saphira
*podává kapesníček*
Ach, kdyby tak. Tohle je
Esclarte
Ach, kdyby tak. Tohle je strašně krásné a utěšující.
Nádherný. Úplně se ve mně
strigga
Nádherný. Úplně se ve mně rozlilo teplo a světlo. <3
To je strašně krásně popsané.
Owes
To je strašně krásně popsané.
Krásné :)
Esti Vera
Krásné :)
Musela jsem si to přečíst
Zuzka
Musela jsem si to přečíst dvakrát a napodruhé mě to rozplakalo. <3