Zpočátku se bál jen samoty, ale brzy ho začaly víc děsit jejich oči. Viděl slumy a ghetta, byl svědkem každé války, hleděl do tváře posekaným, postřeleným, umírajícím mužům, zoufalým vdovám a hladovým sirotkům, kamkoliv přišel, všude a vždy, bez možnosti úniku, protože co bylo řečeno, nelze vzít zpět, bez možnosti pomoci, protože svou příležitost navždy promarnil. Procházel stále stejnými zeměmi, mezi stále stejnými lidmi a nikdo se nestaral o jeho hrůzu ani o jeho lítost.
Když bylo slunce nejvýš, zvedl zrak k nebi a se slzami v očích prosil o milost.
Pak po dlouhé době pocítil vděčnost, slepý stařec Ahasvér.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
...nejsem schopná nic
Carmen
...nejsem schopná nic pořádného napsat, ale... zkrátka, je to dechberoucí.
Děkuju!
Kirsten
Děkuju!
Je to opravdu intenzivní
Dangerous
Je to opravdu intenzivní.
Silná postava si tvoří silové
Kirsten
Silná postava si tvoří silové pole :) Děkuju.
skvělé
Aries
skvělé
Děkuji!
Kirsten
Děkuji!
Hodně tvrdé.
ioannina
Hodně tvrdé.
A fakt myslíš, že "bez možnosti pomoci"? Že mu ani za věčnost nedojde?
To je hrozně bezvýchodný... :'-(
Já ho vnímám jako ne-lidskou
Kirsten
Já ho vnímám jako ne-lidskou bytost, přízrak. Nejsem si jistá, jestli ho normální lidé můžou vůbec vidět, ale pokud ano, určitě s ním nemůžou navázat kontakt. Mám tu představu z údajných Ježíšových slov "Já se vrátím. A ty tu na mě počkáš." To je strašně tvrdé, vnímám to jako svého druhu kletbu, znamení Kainovo s přenesením části božskosti - Ježíš se taky nevrátí tak docela jako člověk.
Bezvýchodně to nevidím, pochopil, upřímně litoval, což je smysl a největší jeho úspěch, tudíž mu byl zmírněn trest tak, že mu to opravdu pomohlo. Jenže holt v rámci mezí, co bylo řečeno, platí, ale odpuštění existuje a Otec vyslyší i ty, které Syn proklel.
Teď to vypadá, že považuju Ježíše za krutého - vůbec ne, vlastně si právě jeho představuju jako ztělesněné odpuštění, ale mám problém s některými formulacemi, které přikládám až evangelistům.
No jo, jenomže to taky může
ioannina
No jo, jenomže to taky může bejt jinak.
*vytahuje pro všechny případy svůj kůl, benzín a sirky*
Počkáš tu na mě - vrátím se, až ti to dojde a začneš se podle toho chovat.
A nebo... ti dám možnost skoro nekonečnou, aby ti to došlo, a až se vrátím, tak uvidíme, cos s tím udělal.
Páč kdyby ho chtěl nechat v limbu, tak na to má očistec, ne?
Ale on ho nechal tady na světě, kde je ještě možný jednat - a jednáním prokázat, že člověk dovede "jít a nehřešit více" = nedělat to špatný a naopak dělat to dobrý.
*pošplouchává si benzínem a hledá, kam si zatlouct svůj heretickej kůl, páč tohle, co tu tvrdí, určitě není oficiální věrouka*
Anebo to taky mohl chudák Ahasvér pochopit blbě - Ježíš se v podstatě vrátil co by dup, akorát Ahoušovi to mezitím došlo a soudil pak podle sebe (že ho tam Jéža nechá nafurtum in saecula), takže si to prokletí prakticky způsobil sám.
Pak by mi ta vybledlotina dávala smysl. Že by měl pocit, že si nezaslouží, aby ho lidi viděli.
*donesla si ke kůlu klestí a štěrchá sirkama a přemejšlí, jestli se dopustila nějaký známý hereze, nebo jestli si právě vymyslela nějakou novou*
:-)
Ha, mě vůbec nenapadlo, že by
Kirsten
Ha, mě vůbec nenapadlo, že by datum Apokalypsy mohlo souviset s Ahasvérovým chováním. Počítala jsem s druhou možností - uvidíme na konci, cos s tím udělal, ale soudit se bude lítost, pokud bude ta, čin už není potřeba. Trest byl právě v tom, že se bude muset jenom dívat, aby mu došlo, co provedl.
Varianta s odčiněním hříchu skutkem se mi líbí, je to jiný přístup, ale platný. Že bych napsala alternativní verzi, kde Ahasvér prochází dějinami jako nepoznaný dobroděj?
Co si on myslí o své existenci, mu může změnit úděl jenom, pokud se s tím obrátí nahoru, jinak ho má napsaný pevně, až na to rozcestí spása / zatracení.
Oficiální výklad k tomu neznám, nejspíš se rouhám taky. Jestli originálně, nebo někoho vykrádám, to si povíme u kůlu :-)
Já jsem teda heretik jak noha
ioannina
Já jsem teda heretik jak noha, ale myslím si, že dokud člověk nezmění svoje chování - nedá činem najevo, že pochopil a že už nebude dál dělat věci proti řádu světa - tak to není pravý pokání. Mně to jinak totiž nedává smysl.
Jsem přemejšlela nad textama a nad tím, co je vlastně hřích. A došla jsem - z té latiny, v češtině se to už schovalo - na to, že hřích je čin proti řádu světa. Takže logicky, když člověk jenom tak říká "je mi to líto, je mi to líto", ale nezmění svůj postoj k řádu světa, tak ho narušuje dál a dál, a tím pádem ani nejde žádný odpuštění, protože ta lítost je jenom ve slovech, ale ne v činech.
"Jo, já vím, že jsem neměl krást... hele, peněženka! Tyjo, mně je tak líto, že jsem čmajz peněženku... hele, kolo! Tyjo, vodpusť, že jsem čmajzl kolo... hele, kupa šrotu!" - to vlastně ten člověk dělá pořád dokola to samý. Kde se teda projevila ta účinná lítost, když nemá žádnej účinek? Když se ten člověk ani nezastaví a nevypadne z toho špatnýho módu?
No a ten Ahasvér, to máš to samý. Dokud nepřestane fackovat lidi, včetně sebe, jedná proti řádu světa. Nač by mu pak Jéža sliboval, že eště přinde? To by bylo jednak strašně krutý, jednak by z chudáka Ahouše udělal ne-člověka. Jelikož my člověci to máme dobrý v tom, že máme svobodnou vůli a rozum, páč jsme si dali jabko. Takže nám můžou věci dojít! :-)
*kontroluje si, jestli má svůj kůl dobře usazenej do země, aby se nevyvrátil*
:-)
Koukej, jaký jsi stvořila přemejšlivý drabble.
A vlastně to ne ty, to ta látka, žejo. :-P
Já si myslím něco podobnýho,
Kirsten
Já si myslím něco podobnýho, byť řadím uvědomění na první místo. Pokud je skutečné, k dalším hříchům nedojde. Dokazování není podmínkou (když ho za recidivu zavřou, tak to hned neodčiní), ale je to lepší, samozřejmě.
Za příběh může látka a za přemejšlivost taky, na to je vůbec nejvděčnější.