Tohle se mi psalo hrozně špatně a vůbec s tím nejsem spokojená.
Jeho největší moudrostí bylo, že věděl, že sám není moudrý.
Když sklonil hlavu k prosbě, mohl žádat cokoli.
Tehdy ještě volil dobře.
Pak přišlo požehnání a v něm skryté prokletí.
Bohatství a moc byly mocnými lákadly, která jako světlo můry přivábila zástupy... které na oplátku odlákaly jeho od toho nejdůležitějšího.
Rozdal jim všechno, co měl; dostal za to tak žalostně málo.
Sladkými slovy mu lichotili, ale nakonec ta nejsladší plynula z jeho pera, jen aby se v zápětí proměnila v řádky hořké deziluze.
Svým potomkům nemůže zanechat nic, na čem by záleželo... a co s tím ostatním?
Všechno je marnost.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Poznal jsem, což tedy u sebe
Faob
Poznal jsem, což tedy u sebe beru jako hurá!, popsáno pěkně, dobře začal, ale tak nějak je David přes všechno svou nedokonalost Boží vyvolenější... A název vlastně úžasně dopovídává, v čem není moudrost samospasitelná!
Děkuji :-)
Owlicious
On je v mnoha ohledech fascinující. Ale mně tak nějak už navždycky zůstane v uších to, co nám povídal jeden z mých oblíbených vyučujících - že když se na ten příběh člověk podívá pořádně, tak ten popis moudrosti zní vlastně skoro ironicky. Narozdíl od textů o Davidovi, které jsou glorifikující.
Název mi tak nějak zbyl z původního širšího pojetí tématu. Ale usoudila jsem, že se vlastně pořád hodí.
Nádherně jsi ho vystihla.
Aplír
Nádherně jsi ho vystihla. Názorný příklad, kam vede neposlušnost.
Děkuji :-)
Owlicious
Ono je to přesně takové "čím výš vyletíš, tím hlouběji padneš".