DMD č. 20. pro 20. 4. 2021. Téma: Patent na rozum

Raraška seděla jako každý měsíc v kanclu kurátorky: „Mám novou brigádu.“
„Vá-á-ážně? Jestli jste se dala k popelářům-“
Slovo punk totiž podle kurátorky neomlouvalo, že její svěřenkyně občas přespí na skládce.
„Třídím kontejnery s darovaným šatstvem, pronikám do podstaty mezilidské solidarity...“
„Nežvaňte.“
„No, dobře, občas si můžu něco nechat.“
„A co jste si v poslední době koupila?“
„Zlevněný kachní krky.“
„Minule jste slíbila, že se naučíte vařit.“
„Je z nich parádní gumbo. Experimentuju s mezinárodní kuchyní.“
„A proč vás viděli vybírat popelnice za supermarketem, no?“
„Dumpster diving.“
„Vy prostě máte zatracenou kliku, že existují tyhle ekologistické subkultury. Radši jděte. Další!“

"Maminko, zaviňte si ji, to je novorozenec, ten musí být v teple!" Venku je přes 30 stupňů, uvnitř tak 35.

"To si ji nemůžete takhle houpat, to si zvykne!" No a?

"Už jsi s ní byla venku? Ale to musíš co nejdřív!" Proč?

"Tak se na to vykašli a dej jí Nutrilon, hlavní je spokojená máma..." Ale já takhle spokojená nebudu!

"To ji kojíš nějak moc často, ne? To chce nějakou pravidelnost..." Jasně, taky mám hlad vždycky přesně po třech hodinách.

"Měla bys ji začít přikrmovat, je nějaká malá." Má úplně normální váhu.

"Řekni, co potřebuješ, pomůžu!" … nikdy nikdo neřekne.

Siesta byla přerušena nepřeslechnutelnou intelektuální aktivitou.
„Slyším, že myslíš, má drahá choti,“ pronesl choť rodu mužského.
„Vůbec se mi nelíbí, co se tu děje od doby, co přijeli ti dva,“ připustila myšlenkové procesy ona a složila noviny. „Má ta holka dost rozumu?“
Pan soudce se usmál, položil ženě ruce na ramena a líbl ji na zakaboněné čelo. „Mohla by si ho dát patentovat.“
„Patent dnes dostane i houpací vana,“ utrousila, ačkoli o její užitečnosti neměla pochyby.
„V tom případě jí musíme věřit.“
„Varovali mě, ale netušila jsem, že na to dojde tak brzy,“ ohlédla se pohoršeně na manžela. „Ty senilníš!“

Jeho největší moudrostí bylo, že věděl, že sám není moudrý.
Když sklonil hlavu k prosbě, mohl žádat cokoli.
Tehdy ještě volil dobře.
Pak přišlo požehnání a v něm skryté prokletí.
Bohatství a moc byly mocnými lákadly, která jako světlo můry přivábila zástupy... které na oplátku odlákaly jeho od toho nejdůležitějšího.
Rozdal jim všechno, co měl; dostal za to tak žalostně málo.
Sladkými slovy mu lichotili, ale nakonec ta nejsladší plynula z jeho pera, jen aby se v zápětí proměnila v řádky hořké deziluze.
Svým potomkům nemůže zanechat nic, na čem by záleželo... a co s tím ostatním?

Všechno je marnost.

Má snad patent na rozum? Či snědl všechnu moudrost světa? Pusa mu jede jak namazaná a vypadá to, jako kdyby nemohl přestat ani na chvíli mluvit. Už ani neví, o čem jí říká, a pochybuje, že to ví on sám.

Takhle si teda rande nepředstavovala. Čekala, že se budou navzájem zprvu lehce oťukávat, a vést aspoň nějakou konverzaci. Ne, že se jí sotva zeptá co si dá, a pak jí začne dělat přednášku o složení potravin v menu, z čeho je nábytek interiéru, své teorie o obrazech na zdi. Pak ztratila přehled.

Všiml by si, kdyby se zvedla a odešla?

Můj rozum si se mnou povídá, no, spíš se se mnou hádá, nebo jí s ním?
Dobře, nechci to totiž na něj shazovat, ale když on je k nevydržení!

Tuhle mi řekne: ,,Jdi tam, udělej úkoly, které máš udělat a chovej se zodpovědně" a v polovině práce řekne ,,Co to děláš, jdi si lehnout do postele a nevylez z ní tři hodiny, pokud se budeš chovat zodpovědně, nebudeš mít co ke zpovědi" a já na to, že by to přece nevadilo, ale on si nedá říct.

Mám chuť mu zamknout ty dveře a nepustit ho ven, ale jde to vůbec?

,,Ty studuješ vejšku? To jsi určitě chytrá."
O nic víc než mnoho mých přátel, kteří žádnou vejšku nestudují a jsou mnohem chytřejší než já...

,,Ty studuješ v angličtině? To asi umíš skvěle anglicky co?"
Tak určitě. Úplnej génius. Sedím u počítače, otevřený Google překladač a podruhé hledám, jak se řekne "přístup". Poprvé proto, že jsem si nemohla vzpomenout, podruhé proto, že jsem si nezapamatovala, jestli je ve slově "approach" jedno p nebo dvě.

,,A kterej učitel to je," ptá se spolužačka. ,,Takovej kretén. Titulů jak nasráno, ale úplně blbej."

............

Přijímací pohovor. ,,Vy nemáte vysokoškolské vzdělání? To je nám líto. Nashledanou."

Tedros si nandal na talíř dortík s třešinkou na vrchu. Vzal vidličku a chtěl nabrat kousek korpusu se šlehačkou. Jak se dotkl šlehačky, proměnil se dortík v záplavu švábů, kteří se vyřítily po celém stole a na všechny vylekané a ječící studenty. Jeden dokonce vlezl Tedrosovy do pusy.

" Zaříkaní Nikdyvíci, Rychle musíme se podívat, zda tu nejsou a nesledují nás. " Skoro nikdo Tedrose neslyšel. Všichni schopní kluci si nechali meče u vchodu do hodovní síně a teť se váleli na zemi. Děvčata byla na konci sil po nehorázném jekotu který byl na nic. " Nemohou mít Nikdyvíci sami patent na rozum. "

„...a odsuzuje se k odnětí svobody v délce 347 let a peněžitému trestu ve výši..."
Lid zajásal.

Zločinnost v nové době narostla do závratných čísel. Anarchističtí aktivisté a jiná jim podobná levičácká verbež zpočátku tvrdili cosi o „artefaktu novelizace" či jaké sprosťárně, ale slušný člověk taková slova přece ani nezná. A za pár let už od nich bylo, chvála vládě, ticho.
S pohrdavým úsměškem odcházela ze soudní síně poslední buřička. Však on ji úsměv brzičko přejde. V cele s přísnou ostrahou Róza Parcimburková duševní vlastnictví InfoGigant Corporations zneužívat nebude.
A legální licenci na použití rozumu rovněž nezíská, ani kdyby chtěla.

"...but I thought you're already engaged," Maddie thought hard about formulating her protest.
"Well, yes, but... he probably wants to tell me the wedding date!" Ishanvi continued to stare misty eyed at the fabric.
"He's not here, so we need another clue," Maddie tried again. "One that would tell us where to go next."
"Oh."
The agent started looking for the controls again. The loom was an older type, running on a punchcard loop. Maddie looked at it, when she suddenly felt it - magic.
That's weird.
"Ishanvi, look here."
The young woman looked and then tried to touch the loop.