Já přece nejsem žlutá bota s peřím! Nebo jo?

Už jsem málem polykalo andělíčky, když jsem uslyšelo něčí vysoký hlas, stěžující si na ztrátu svých bot a druhý, který mu odpovídal.
„Povídám ti, moje boty jsou žluté s umělým peřím, ty se přece jen tak neztratí. Tady je jen jedna, tak mi sakra řekni, kde druhá do páru!" vysoký hlas ustal a já slyšelo jak někdo přichází blíž k řece, pak začal mluvit ten druhý.
„Uklidni se drahoušku, mám pocit, že tvoje druhá bota támhle plave, půjč si mé boty a chyť si ji.
Pak mě (nejspíš) vlastník vysokého hlasu v cizích botách vytáhl za nohu ven z vody.