Povinnost svobodných potížistů II.

„Já vím, může si za to sám,“ pokrčil Amias bezmocně rameny. „Asi úplně nemáme moc jiných možností, a oni si začali, ale... Nepřijde mi to správný.“
Sara si povzdychla. „Srdíčko si můžem vylejvat, až se vrátíme. Teď máme práci, vzpomínáš?“
Naposledy zkontrolovala utažené uzly a zvedla se, aniž by čekala na odpověď. Amias ji mlčky následoval.
Vešli do chodby a co nejrychleji se plížili pryč. Amias doufal, že Sara cestu zná, protože sám se ve spleti cest motal jako v bludišti. Naštěstí už nenarazili na žádnou stráž.
Zanedlouho je na nádvoří přivítal chladný noční vzduch. Kasárna byla téměř na dosah.