Vnitřní nepřítel

Zdál se to být nekonečný, nikdy nekončící boj. Spirála, která se točila dokola, a stále jako magnet směřovala z kraje do středu. Ten ubíjející pocit nikdy nekončícího pohybu byl vyčerpávající. Vidina konce? Někde to přece musí skončit. Blesklo mi hlavou. Nebo ne?
Zdánlivá maličkost se zde jeví nicotně. Jeví se to jako propast, ze které není úniku. Tíživá myšlenka nekonečna. Myslím, že to bylo čínské přísloví: „Sedmkrát upadneš, osmkrát vstaň“, ovšem, kde brát sílu? V sobě samém? Porazit vnitřního nepřítele? Překonat sebe sama? Nebát se. Kolikrát? Nesoustředit se na okolní podněty a jít si za svým? Tak do toho… Znova.