Tři a půl způsobu otevírání dveří

Když hlídka procházela přes nádvoří, Paull téměř nedýchal. Stráže naštěstí ani nenapadlo, že by se měli koukat jinam než přímo před sebe, a monotónně pokračovali dál.
„Jdeme,“ zavelel šeptem Gerel, když oba vojáci zmizeli za hradem. Co nejtišeji se ve stínu stromů přesunuli ke dveřím kasáren.
„Jak se dostaneme dovnitř?“ zeptal se kdosi.
„Můžem vyrazit dveře.“
„Jseš normální? To by vzbudilo i mrtvýho.“
„Ale jo porád. A nemá Paull třeba klíče?“
„Na co klíče, pusťte mně k tomu,“ tlačil se dopředu jeden z kouzelníků.
V té chvíli se zpoza dveří ozval šramot a tiché cvaknutí. Pak se pomalu začaly otevírat.