Lepší se to?

Napohled se pacientův stav výrazně zlepšoval. Zůstával při vědomí, komunikoval. Co na tom, že ne vždycky to dávalo smysl. To koneckonců nebylo nic zvláštního. Dokonce projevil zájem o jídlo.
Když ovšem nečekaně popadl nejbližší předmět a zahryzl se do něj, naděje pohasla.
„Co budeme dělat, tohle se přece nemůže dostat na veřejnost,“ bědoval šéf protokolu, jakmile byla židle bezpečně mimo dosah.
„Heleďte, novináři nám můžou akorát...“ odsekl kancléř.
Mluvčí jenom úpěnlivě odříkával modlitby.
„Venku kolují stále divočejší zvěsti. Skoro tak hrozné jako… tohle.“
Nakonec nazítří mluvčí informoval veřejnost: Pacientovi se daří dobře, k obědu měl vinnou klobásu a meruňkové buchty.