Nulté, neoficiální, nesoutěžní a zcela dobrovolné téma pro březen 2022.
Prosím dobrovolníky o tvorbu drabblů, oznamování chyb a šíření zpráv o tom, že přichází duben. Adminka se je pokusí reagovat, pokud zrovna nebude muset bojovat s reálnou manifestací březnového tématu.
"At the briefing today," Lioness started gently as she sat across the table from Raven at dinner. "I almost thought you were going to bite the chair in front of you in frustration."
Raven was about to answer, when a tiny voice interrupted.
"You think chairs are for biting, daddy?!" Thea giggled, turning in her high chair and putting her mouth on the back.
"No!" she turned back, wiggling her finger. "Chairs are not for biting! Only food is for biting!"
Raven looked torn between smiling and sighing.
"You're right," he said. Both to his partner and to their daughter.
Tak ano. Od listopadu jsem nebyla schopná prakticky napsat ani slovo. Tak já to konečně zase zkusím.
Příběh bude opět na pokračování, opět se budu snažit, aby si drabblata užili i ti, kteří neznají daný svět a i ti, kteří o náhodné drabble zakopnou náhodou.
Začíná krátce po skončení Hraniční země.
Naši oblíbení hrdinové sedí ve své oblíbené hospodě a dumají. Autor dumá též, užívaje správných tvarů přivlastňovacích zájmen, item přechodníků.
Pískle je pobledlý. Bude chvíli trvat, než se úplně zotaví.
Vydra vypadá veseleji. Pořád ještě kulhá, ale nohy jí každým dnem sílí.
Jestřáb sedí stranou, využívaje skutečnosti, že si ho asi nikdo nepamatuje.
Beran si zadumaně čmárá do sešitu.
Racek čte znovu a znovu stejnou zprávu. Je krátká, ale poslední přítomný by ji stejně nepřečetl.
Houpe se na židli, čím dál tím divočeji. Až se převáží a po krkolomném kotrmelci skončí takřka zakousnut do dřevěné područky.
Racek si povzdechne.
„Vrane...“
Začátek | Pokračování >
Nevím, jaké omezení platí pro slovo "koks"
Jako bezcílně bloudit tmou
bez světla pouze s hořící mapou
v prostém hříchu
hledám smysl.
Ďábel, má Anima Mundi
i Mistr, Logos Spermatikos,
oba mi to říkali.
Jako pohyb mezi dvěma vakui.
Tohle už nezachrání koks...
Stačí, tak už dost!
Proto přivázaná k židli,
zatím mě drží,
je nesežraná.
A hlasy stále říkají
Tak se jen pokus!
Stačí jen málo
stačí se jen trochu odhodlat...
Snad to nebude bolet
Snad už to konečně bude krásný!
Otevřu duši
za ní prázdno,
Ještě to nekončí
a už nezačíná
je i není zima.
Jen se mi honí v mysli:
hlavně nejez tu židli!
Jo a ta sebevražda... Ministerstvo zdravotnictví doporučuje: Pokud jste si vážně ublížili na těle nebo požitím nebezpečných látek/léků – zavolejte telefonní číslo 112, jděte přímo na urgentní příjem nejbližší nemocnice, nebo požádejte někoho jiného, aby vám zavolal 112 nebo Vás zavedl na urgentní příjem. Nezbytná je návštěva psychiatra a vyhledání další odborné pomoci.
Ale dokud nezkřížím ti ruce - škoda, pak zebou
tobě tě nevezmu - škoda! - ty zůstaneš s tebou,
ty a dvě křídla, tak vzepjatá - už už vzletí,
protože svět je tvou kolíbkou, svět taky hrobem je ti.
Jarní hlína ještě nestihla změknout. Odhrabuji kuličky kozího trusu.
Koza je zvíře pro čarodějku, řekl, když je přivedl.
Rýč udeří o kořeny. Kopu pomalu.
Pojmenoval je Trnka a Svízel. Co týden utekly, sežraly, na co přišly, ani nábytek nebyl v bezpečí. Já hrozila rožní, Karel je zaháněl, opravoval vyplétaný plot.
Z plotu vykoukne rohatá hlava. Svízel se přikrade k lavici, začne ji okusovat.
Prospěje ti mít tu i cizí zlomyslnost, smával se, jen trošku krutě.
Nevšímám si jí. Oženu se, až když Trnka šlápne na rubáš.
Pouštím rýč – tahle hloubka musí stačit.
Když ho spouštím do hrobu, obě kozy ztichnou.
Ahoooj, vítám všechny! Ani nevíte jak jsem se těšila na drabblení :) Tak moc, že jsem na pár dní ztratila pojem o čase a kamarádka mě musela upozornit, co je za den (díky Virgo!).
Tohle (byť zkušební) téma mi naprosto hraje do karet, jelikož se (zase) občas, sem tam vyskytuju jako výpomoc ve školce... A můžu vám říct, je to sranda xD
,,Člověče, jsou to vůbec tvoje boty? Nějaký velký..."
,,Mam velký boty, protože už jsem velkej kluk. Měl jsem malý, když jsem byl malej. To mi byly tři."
,,Aha a kolik je ti teď?"
,,Dva a půl."
,,Báro, co tam děláš?" ,,Bobek."
,,Teto sedni si, aby tě nebolely nohy."
,,Proč brečíš? Ty nevíš? Tak nebreč."
,,Přestaň po mně házet toho tygra!"
,,Ale to je lítající tygr!"
,,Tak bude lítat na druhou stranu."
,,Proboha, nejez tu židli! Vylámeš si zuby... Máš už vůbec nějaký?"
,,Teto kam jdeš?"
,,Domů."
,,Ale zase příště přijdeš až tady budu, žejo?"
,,To víš že jo. Tak papa."
Jo, zapomněla jsem dodat, je to soukromá školka, takže vlastně jesle. Takže vlastně děti cca od 1,5 roku. Takže ano, pleny, dudlíky atd xD Ale jo, je to sranda. Takhle jednou za čas. Být tam denně bych nedávala a obdivuju kolegyně, co tam mají směny celý týden...
Tak jsme zpátky, netypicky v malém milém stylu (a typicky na poslední chvíli ve zkušebním tématu). Začínáme s Charliem, Fredem, Georgem a... to by pak nebylo překvapení!
Fred nebo George (ze svetrů s iniciálou už vyrostli) se k Charliemu blížil s potutelným výrazem. Charlie zbystřil. Jedno dvojče nevěstí nic dobrého – člověk nikdo neví, co dělá to druhé.
„Máme pro tebe překvápko. Vzadu v kůlně,“ vyprávělo dvojče bráchovi, který přání navštívit kůlnu vyslyšel bez protestů. „Mělo to být k narozeninám, ale nedopadlo to.“
Už kus od kůlny bylo jasné, že tohle překvapení bude stát zato.
„Nežer to! To je moje ruka! Jau!“
Dveře ruply pod náporem chumlu složeného z dvojčete a...
„Mě picne! Kde jste ho vzali?“
Ze země se nemotorně sbíralo dráče, v tlamě nohu od židle.
Jste naši čtenáři, občasní čtenáři nebo někdo, kdo přemýšlí, že naše potterovské AU bude číst, ale nechcete do toho jít hned po hlavě? Máme pro vás novinku! ZDE najdete odkaz na zbrusu nový úvod do fandomu v podobě prezentace (ideálně zažít jako prezentaci), která snad zodpoví všechny vaše otázky a uvede vás do všeho, co se u nás děje :).
Zdravím všechny moje známé autory i ty pro mne dosud neznámé a všem vám přeji ať se vám letos daří psát suprové drabblata. A já se je budu snažit co nejvíce číst.
„A pak jim Devítko, dáme sežrat židle,“ usmál se Ismaiel škodolibě, otočil se a zamíchal bublající lektvar. Nasládlá vůně tekutiny prostoupila celou hradní místnost. Hnědý kocour zvaný Devítka šťastně zamňoukal a olízl se.
„To bude panečku pomučeníčko, to bude krásná pomsta za všechny ty roky, co nám ty malé potvory škodily.“
Devítka se několikrát otřel o nohu židle, protáhl se, napřímil hřbet a s chutí se do ní zakousl. „Azraeli, nežer tu židli! Jsi stejně blbý jako tvých osm předchůdců. Ještě, že já jsem to od táty nechytl. Já se s těmi Šmouly vypořádám. Já jsem mnohem chytřejší než táta!“
Začínám hned s blbým drabblíkem, ale napsat jsem ho musela. Reálný předobraz hyperaktivního žáka si to totiž zaslouží.
"Bylo nebylo," začal s vyprávěním Daniel von Drak. "Jednoho krásného jarního dne jsem učil v tercii dýchací soustavu. Rozhodl jsem se, že se žáky vytvořím funkční model plic. Terciáni byli nadšení."
Bylo pozdě odpoledne a Jaroslav L. s Markem P. seděli v kabinetě za sbírkami. Poslouchali kolegův hlas a oči se jim zavíraly. Daniel mluvil dál.
"Model bylo velmi jednoduché sestavit. Já zvolil jako materiál pet lahev, brčka, balonky a modelínu.
Žáky to bavilo. Pouze jeden hyperaktivní hoch se poněkud nudil. Chtěl posvačit židli. Tomášku, prosím Tě, nejez tu židli! napomenul jsem ho," dopověděl Daniel a kolegové s trhnutím procitli.
Zdravím :) Pokouším se psát vlastní, originální fandom. Dají-li témata, mělo by jít o navazující (víceméně) sérii.
Hledat ztracenou ovci v bažinách je nebezpečná práce. Hledat ztracenou ovci v bažinách z vodní páry je navíc mimořádně namáhavé. Jednak se bílá vlna (ne, tady si ji opravdu neumaže) v bílých mracích ztratí jako nic, jednak se tu zvuk nese tak dobře, že bečení je slyšet na míle daleko.
Na druhou stranu – chybný krok neznamená smrt. Jen bleskurychlý přesun někam jinam. Do vzdáleného města. Nebo na opuštěný ostrov. Občas i do vlastní postele.
Takže když se mi ji nakonec podařilo najít a bezpečně se s ní vrátit domů, ani mi nevadilo, že v prvotním návalu hladu sežrala proutěné křeslo.
