Frejířova modlitba

Poté, co v předvečer velké bitvy spěšně opustil Prahu, trávil mnoho nocí pod širým nebem. Spát nemohl, svědomí tížilo, plašil ho každý zvuk, čekal pronásledovatele, kteří nikdy nepřišli. Každou noc tak odříkával svou soukromou modlitbu.
Probuď se, Bože, a nastol v duši mé pořádek, neb v tobě mám naději.
I všecky mé touhy umlč a dej jim jako divokým zvířatům zahynout.
Filištínští stále sledují mé kroky, jich však nebojím se, neb jsou to lidé smrtelní.
Kéž svěřit bych se mohl duši živé, co trápí a svírá, vždyť obklopují mě nepřátelé a má slova překrucují, lživí svědkové již obviňují mě.
Amen