Souznění

Nebyl výjimečný. Ani krasavec. Ani mudrc. Ale pamatovala si jeho laskavý úsměv, když jí jako malé žábě pomáhal z té veliké třešně.
Když dospěla do sňatečného věku, mohla si vybírat. Byla dobrá partie. On se k ní hodil. Rodiny měly dobrý vztah. Pole sousedila.
Rodiče jí ho nenutili, ale on udělal správně všechno, co se sluší. Věděla, že u něj bude v bezpečí.
Jenže Teď její Jakubíček s kletbami vyhodil z domu vesnickou čarodějku. Sám přišel domů k půlnoci a tvář, kterou ona sleduje v mihotavém světle ohně, má i ve spánku staženou vztekem. Markétka se bojí.
O něj? Jeho?