Ona

„Smím prosit, slečno?“ zeptal se.
„Já netančím.“
„Nezkusíte to aspoň? Věnujte mi jeden tanec a vznesu se, aniž bych vůbec rozevřel křídla… Samým štěstím.“
Co to blábolím? říkal si v duchu.
Zřejmě to ale zabralo.
„Tak dobře,“ odvětila.
Když začala hrát hudba, skoro něžně ji objal křídly. Tři páry očí upřel do těch jejích. Zbývajícími mohl sledovat parket a zabránit tak tomu, že by jí šlápl na jednu z nohou.
Pořád se dívala někam za něj. Když se otočil, uviděl tam stát tříhlavou dračici ve fialových šatech. Všechnu pozornost však věnoval své krásné neznámé.
„Jak se vlastně jmenujete?“
Odpověď nedostal.